Před spaním

Anotace: ...o přemýšlení, když člověk nemůže usnout

                         Před spaním                                                                                                    

Kolikrát smím si pomyslet,

na tu, kterou znám už tolik let?

Na proud temných padajících vod,

na studánky očí, jak přijde mi vhod

každá z těch vzpomínek, co ke mně se sklání,

když zrak bloudí po stropě, vyhlíží spaní,

jež odchází ode mě, co krok jedna míle

a cítím, že blíží se vysněná chvíle,

kdy najednou– poslouchej – není to svist

páru křídel andělských, pak hned jsem si jist,

že měsíc na obloze ustoupí slunci,

co vlasy si rozpustí od obzoru k obzoru,

ozáří celý svět odzdola nahoru,

zaklepe na okno představ i snů

a osvítí budoucnost všech dalších dnů.

Tak natáhnu dlaň, pohladím skráň

v rámu těch vlasů a objevím krásu,

pro kterou splatil bych vysokou daň.

Ten rám, aniž tuší, té za oknem sluší,

ať volný i vězněný uzlem, či přezkou,

ve slunci, v měsíci, pokaždé hezkou,

tak vnímá ji každý, jemuž cit pro krásu,

neodňal paprsek jejího jasu