Přemítání

Anotace: ...když si tak někdy přemýšlím. O ní...

                                       Přemítání

 

Jaké má oči? Sedím tu, stmívá se, hlava se točí

nad prostou otázkou, co souvisí s tou kráskou,

jež v představách kolem mě krouží

a já ne si vzpomenout, byť srdce touží

si udělat jasno a tu dívku krásnou

vybavit si zcela a potom jen žasnout

nad sbírkou detailů tvořících obraz

až dech se zastaví, jak viděl by odraz

úplňku v půlnoční tůni

a chtěl vnímat tisíce vůní,

co k té dívce přidá směsice trav

a zazní-li odkudsi i Šrámkův splav,

pak pocit štěstí tiše přistoupí

a náhlé prozření úzkost vykoupí.

Snad jednou jí do očí pohlédnu přímo,

ta představa opojná, jak těžké víno

mi poví, že teď už to není jen v duchu.

Snad jednou, až štěstí mi popřeje sluchu…

Jednou, až v lukách potkám tu,

jíž básník z maturitních otázek

vyzpíval jak ladný obrázek

v tom půvabném letním sonetu.

 

Jaké má oči? Jako noční nebe,

 jak bezedné studny, jak večerní stín.

Mám pocit štěstí a bude to tím,

že na louce osudu, teď už to vím,

že na louce osudu potkal jsem – tebe