Noc světel

...

Možná to znáte.

Stalo se - možná ne,

že spojily se dvě srdce

a vášně proběhly prudce.

 

Byl chladnější letní večer.

Louka ticho si přede.

Místo, kde Saturn vzešel.

Tam potkala jsem tebe.

 

Zahleděn do nebeských řek.

Málem jsi mě tam přehlédl.

Snílek, co spadl z výšek,

oblečen duhový svetr.

 

Ptám se: Na co se díváš?

Mlčky prstem zakryl rty.

Slyšíš, příroda je živá!

Šijou se mnou všichni čerti.

 

Pak proletělo zářné světlo.

Proťalo tuhle noc vedví.

Moje tělo se chladem chvělo

a pozměnilo den všední.

 

Po obloze jezdils prstem.

Hvězdami napsal mám Tě rád.

Nazvala jsem Měsíc Sluncem,

co má oba v noci hřát.

...

a dál? 

...