Má zima

 

 

Jsi snítko na polštáři zanechané,

malá ratolest z dob včerejších.

Zapomenutý symbol dekadence.

Něco skrytého v těchto verších.

 

Měsíc leží na obloze jako ty.

Jeho matný odraz je odrazu hřích.

Jsme pak ztraceni v hlubinách peřin

obklopeni něčím, co je polární.

 

Je zima. Je mi zima, moje lásko.

Sníh už prostupuje namraženým sklem.

No tak pojď mně rychle zahřát nakrátko

a ztrať se zas trošku do peřin, sem.

 

Polárka svítí do pokoje k nám.

Jas je silnější než klíčová dírka.

Dej tak odpočinout svým strunám,

neb sněhová vločka na mě dýchla.

 

Mám studené nejen nohy.

Odkouzlit je v příbězích

princezny by přece mohly,

leč pohádka jednou skončí.

 

Jsem jako dívka na hrášku

a hrášek je dálný měsíc,

sic pro lásku stále pláču,

bo zlá saň mě tady vězní.

 

Černá sluj divného světa

dává na vybranou opojně.

Na konci je skvrna světlá

a v té se skrývá odpověď

   ...   ...   ...   ...   ...