Nekonečná

Anotace: z archivu

Samotinká kráčím davem
hledajíc Tebe v lidské řece,
touha je mi zvláštním darem,
smát se mi chce i brečet.

A kdyby i tisíc kilometrů,
mě dálka nemůže odradit,
dokud Tě mám ve svém nitru,
vnímám naději jak Slunce svit.

Přijdeš mi naproti, já vím to,
budeme tančit menuet,
mám v srdci Tvůj úsměv jako memento,
co slibuje: "to be continued..."