nePřítomnost

Uvnitř sebe anarchii,

pomalu ani nedýchám,

mám šedesát pocitů,

každou vteřinu jeden,

myšlenkový nářez,

v různých odstínech. 

 

Nerozumím lidem

a prahnu po tichu, 

když dělají moc hluku. 

Nikdy nepiju panáky, 

ani neusnu na stole, 

a už vůbec ne pod ním. 

 

Střízlivější než jindy, 

není to tvoje vina, 

ale ta nepřítomnost

mluví tolik nahlas, 

že přeřve cokoliv

co se tady odehrává. 

 

Jsem posluchačem 

svých tichých tužeb, 

míří přímo za tebou, 

vyhlížejí tě z oken, 

a čekají ve dveřích, 

zatímco tu vysedávám.