Boží muka

Z jedné strany plamen, 

v jehož teple mohla bych se hřát

 

Z druhé strany vítr,

který nikdy ničím nespoutám

 

Plamen chráním v dlaních,

před větrem, i před sebou,

hřeje teplem dlouhých nocí,

které konečně mě nezebou

 

A přesto denně vítr vyhlížím,

ať zafouká mi do zcuchaných vlasů,

přiměje mě, ať zas sladce sním,

i ve všedních dnech vidím krásu

 

Bojím se, bojím plamene,

mám strach, že spálí moje sny,

svobodná křídla sežehne

a odbarví mé dlouhé dny

 

A vím, že vítr odletí,

jen záclony v mém srdci zavlají,

zas zůstane jen prokletí

těch, co věčné věky čekají

 

Možná, že plamen na prach spálí mě

a ten pak vítr do všech směrů rozfouká

Pak v liduprázdné krajině

jen boží muka budou stát