Vlkem

Večer jsem ti napsala

krátkou zprávu,

svoje city do dvou slov,

visela v síti celou noc 

prospal jsi ji, asi,

nebo snad přehlédl,

všichni občas zapomenem…

 

Tíha na hrudi mi připomněla,

jaká je lásky podstata,

z jedné části slepá důvěra, 

z druhé velká odvaha,

na dlani ti nabízím své srdce, 

podstrčím ti ji pod plotem, 

jen jestli tam nečekají vlci…

 

Natažená za hranu,

ale neobětuju se kvůli tobě,

zacvakají ostré zuby, 

až kousnou potřetí, než

jim zachutná srdcebol, 

i blbec by pochopil, 

že přišel čas na odchod.