provázky na kapuce
žvýkám a v nervozitě
hlavou mi běží
.. nesmíme
i tak chci tě
poznávat jako knihy vůni
té nové, rozbalené
poznávat jaké by to bylo...
.. stůni
uvnitř a v čase kdysi
páchám své zrození
nožem na dopisy
v obálce bez rohů..bez dveří
i kdybych jim to řekl
..nezměří
jak velké může ...málo být
jak trocha světla...nocí oslnit
všechno to do logiky zabalené
nemůžu jinak
ty vzpomínky jsou cenné
ty které vytváříme právě teď
možná to coby kdyby
dá nám odpověď
... zatím si můžeme tajně přát
ošatku třešní
vodopád..a po něm poslat všechna skrytá přání
a možná prosbu
..
ať nás vesmír chrání
ať ještě chvilku má nás rád
...anebo napořád
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
