Slaná

Zastav prosím svět,
nechce se mi k tobě otočit zády,
včera jsi mě k sobě tisknul,
dával mi pusy do jamky u krku,
teď zdviháš dlaň na znamení,
léto je krásný ale bolí mě tě opouštět,
do uší pískají brzdy od vlaku,
těším se na probouzení ve dvou,
ale chci tančit do zvuků moře,
poslouchat jak ti chybím,
pokaždé co se slunce chýlí za obzor,
a večer když ze sebe smývám sůl,
pozoruju v zrcadle svoje křivky,
brzy je budeš opět chtít držet,
utírám slzu ještě než ukápne,
nádrž je prázdná, není co plakat,
stávám se pochybně mělkou,
stejně jako prvních padesát metrů od pláže,
až se vrátím, ulov mě.