Mezi lávou a vodou

Jsi jak láva, co všechno pohltí,
proč ale moje voda ti nestačí?
Tak nedostupná se snažíš být,
i když je tu člověk, co tě chce mít.

Z jiného těsta se býti zdáš,
jen netušíš, koho vedle sebe máš.
Nechci být jen sexuální hračkou,
kterou použiješ a necháš prázdnou.

I tvrdá holka potřebuje něhu,
aby přešla přes ostrou stezku břehu.
Víš, i přes mou povahu jsem citlivá,
jen prosím — buď ke mně upřímná.

Žádám snad od tebe příliš mnoho?
Ať si svět myslí — co je jim do toho.
Pro mě jsi temná víla spanilá,
vedle níž jsem se celá zasnila.

Nechápu, čemu ty nerozumíš,
proč ze svých chyb se stále neučíš.
Ráda máš jen holku do postele,
ale kdo ti na stáří tu postel ustele?

Omlouvám se — tohle není jen o mně,
každá z nás své břímě si ponese.
Záleží, jaký život pro sebe chceme…
Ale, má vílo — já chci sakra tebe.