Riwi

Milej pane..

Můžu

hádat?

Jal ses do míst neprobádaných

bádat?

Zanořil jsi svůj meč

do míst

která ses bál

napsat

natož

přečíst? 

Dech zrychlený

stál

v očích Mindrák se Sebevědomím

se

pral

A já tam stála. Tiše.

Pokorně.

Svírala svou duši pevně. 

Jako nemluvně.

S nabídkou v očích

a s touhou 

na rtech.

Nehty mi bloudily ve tmě

po Tvých

zdech.

Nechá mě bloudit?

Nebo půjde dál?

Bude ten, co by za to, za mnou, pro mě...

Pevně stál?

Měl jsi sen milý

plný

naděje

A když nedopadne do peřin

tak se nic

neděje

Nejsme si otroky

nejsme si

dlužníky

začínáme každý posté znova

od píky

Můžeme se provést

osudem

Zlato moje... stejně tu jednou

nebudem

Tak si budeme přáteli

rádci

oporou

Přijímám Tě s radostí

něhou

a věčnou

pokorou