Večerní obraz

Obleč se večer jen do své smyslnosti,
sluší ti tolik, až se mi tají dech.

Vlasy si pevně mojí touhou sepni,
přestanou tě lechtat na zádech.

A z krku odlož řetěz povinností,
kovaný životem, tepaný do všednosti.

V měsíčním svitu stíny si s tebou hrají,
Tikání hodin tvůj čas tiše krájí.

Nechci tě rušit, jen sedět dovol mi tu,
v němém údivu

na parapetu.