Když dotek začne místo slov
a srdce bije víc než rok,
tvůj pohled žhne, je světlo v tmách
a já se ztrácím prvně v nás.
Tvé ruce pálí, dech se láme
a všechno ve mně neznámé -
v té chvíli křehce rozkvétá
jako jaro, co se neptá.
Nevím, kde končí strach i chtíč,
jen vím, že teď nechci pryč.
Tvé rty jsou víno, tichý hřích,
dýchám, nevím, snad to smím!
Ráno, když se mi pak vrátíš,
zrudnu dřív, než mě políbíš.
V očích mám noc a trochu stud,
přesto chci tě zas...buď jak buď