RÁNO

RÁNO

Při vystupování z vlaku,
podal jsem ti ruku.
V tu chvilku se to stalo,
mé srdce zaplesalo.

Potom, přímo u vlaku,
požádal jsem tě o ruku.
Byla jsi z toho úplně vedle,
řekla, tak rychle to nejde.

Dej mi toho času více,
doprovoď mě do vesnice.
Pojď, parkem se projdeme,
snad společnou řeč najdeme.

Pak jsme na lavičce seděli,
vyprávěli o všem dlouho.
Když jsme se rozcházeli,
bylo opravdu skoro ráno.