Není to sen

Milá eM, není to sen,

svět se mi houpá,

držím tě pevně.

Rána mají tvar dvou jmen,

když sami ležíme -

ve tmě.

Není to sen, jen prostý fakt,

že dech se vrací, když tu jsi.

Můj velký zázrak, žádný akt,

jen tvá blízkost mezi slovy.

Tak nic nehrajme.

Ruku ti dám,

milá eM,

říkám ti sám:

není to sen,

není to klam.

Půlnoc tvaruje ta jména,

co na večer se zdvojují,

leč oba víme,

že nejsou stejná.

Den, co den,

opět

s láskou se objímají -

ty dvě M.

City ilustrují

jaké děti jsou v nás.

I v neviděných očích

je hoden scénáře -

Čas.

Tóny,

jež neslyším,

a přesto bdím,

se rýsuje mozaika -

povědomé tváře.

Ležím v klíně písmena M,

tvá milá eM.

Ne, není to sen,

je to chvění,

sten.

Uspalo oči

teplo tvé dlaně.

Na pahorku -

visuté straně.

Jsi heliem,

které nadnáší těžkost dne

do azurového plátna.

Maluji tam tvou duši,

a víš dobře,

že nejsi sám.

(Já nejsem sama)