...Dnes to ráno v posteli
je jako to ráno kdysi...
Ušmudlané, těžké,
ale s tebou vedle
mě.
Dívám se na tvé vrásky,
usmívají se oči.
Teplo pod dekou nás chrání
a povinnosti vyhání
spaní.
Venku si zpívají kosi
a v dálce krákání strak
zve publikum k sobě přeci
ty, co chtějí jít dál a dál.
Špičky ještě spících nohou
lezou ven a lehce mrznou,
paprsky slunce tam hladí
můj zapomenutý prstík.
Olíznutý přítomností dne
se soukám těžce z postele.
Pohlédnu na tebe, spíš dál,
ale já nemohu čekat.