Noc Splněných Snů

Městskou nocí tě doprovázím,
za svitu neónů, lamp a měsíce.
Uvolněné napětí poletuje vzduchem,
než stane se, po čem prahneme nejvíce.

Do stínu na půl schovanou
tvou krásou jsem rozptylován.
Jako by jsme už byli nazí,
když v kabelce lovíš klíče,
a ptáš se mě: „Nepůjdeš dál?“

V této hře se vysoko sází.
Odpovídám: „Půjdu, rád.“
Podpatky klapou po schodech,
dveře od bytu se otvírají.
„Nerozsvícej, zůstaň stát.“

Zavírám oči, cítím tvůj dech.
Mám tě u zdi, úniku není.
Ústa spočinula na ústech.
Dva jazyky a těla se chvějí.

Dva se potácejí opilí touhou,
kusy oděvů vzduchem letí.
Těla ve spalujícím objetí
za chvíli pouhou.

Setkání hladových pohledů,
kapky potu a škrábance na zádech.
Místnost se točí kolem nás.
Improvizace divokých nápadů,
kéž by se zastavil čas.

Konečky prstů kreslíme rozkoše,
laviny polibků, slastné vlnění.
Jsem hříchem v tvém klíně.
Střídavě jeden dole, druhý nahoře,
v průběhu střídavého spojení.

Pohlazení po tváři, hlasité sténaní.
Pořád, zas a znova
šeptám ti něžná vyznání.
Já jsem tvůj pán a ty má paní
v komunikaci beze slova.

K ránu, skoro za svítání.
Únava, sladké usínaní.
Držím tě ve své náruči,
abys věděla,
že touhle nocí nic nekončí.