Nahé Léto

Když podíváš se skrz tabulku čokolády
uvidíš nahou ženu z kořenů vláhy.
Vlasy jí stékajíc po zádech,
vůně,z které nepopadneš dech.
Modř jejích očí,rty po borůvkách,
pleť v barvě nejzářivější mědi.
Zastihneš ji na louce rozkvetlé sluncem,
jak na trnu řízy sedí.
Jen tak mlčí a prozpěvuje nohama
pod váma nebe,úly za váma.
Vítr něžně pročesává její sametové vlasy,
ona svůdně se usmívá a klopí dlouhé řasy.
Ty pomalu se plížíš vztahuješ ruku směle
ty-šelma vymrštíš se a chňapneš po tom těle.
Ona leká se a padá ale nemůžeš ji zachytit
je to myšlenka jen hravá
jak chtíčem zamotaná nit