kameny

To v řekách kameny
vodou zaoblený
tím tokem let
mohli by vyprávět
jakej byl svět
..ale jsou němí
a moudrost mlčí
jako ozvěny
vrací se stopy vlčí
v kruzích a nekonečnu
zatímco plky ve výřečnu
v nadbytcích plavou
koryty řek i mléčnou dráhou

To světa proměny
střídání dne i noci
ze semen kořeny
a hrůza vzešlá z moci
tam z korun stromů
vzhlížíme cesty k domům
v návratech starých cest
zaniklých vsí a měst
zaniklých vztahů
a vraků bez nároků
..na opravu

Jako prach zvířený
je v nás čas zavřený
do strojků hodin kostelních
dásněmi stařeny
z té cizý ozvěny
proniká v skřecích její smích

Jenom se smrti směj
nám bezbranným
že kolem čas a světa děj
teče jak ránem řeka Rýn
z pramene k cíly
jsme dávno pochopili.