Než budík zazvoní

Studený vítr zchladil mé tváře,
v očích mi zůstala sluneční záře.
V mysli mám vzpomínku ranní
na společné posnídání.

Na těle stopy Tvých dotyků,
na rtech, žhavých polibků.
Horkost mi proudí tělem,
kůži potíráš medem.

Chutnáš mě po kouscích,
jazykem dráždíš,
pak jemně pronikáš,
tělo mé rozkmitáš.

Plujeme na oblaku rozkoše,
gravitace mizí,
pozemské neduhy
jsou nám cizí.

V objetí na zem
zas jsme se vrátili,
budík nás vrátil
do reality.