Anotace: ..když v nemilosti Fortuny se octnu (nemyslím vítr v peněžence). Zapláču zcela sám nad údělem vyděděnce
Tvé oči barvy laguny
co utopí i plavce
a vlasy v třpytu od luny
se stříbří jako vlasce
šeptal mi vítr z koruny
prý plavu ještě v lásce
po řekách proti proudu
..Rozdmýchá oheň z troudu
ten kdo v ni věří i když plave
a kdo ji pozná řekne ..Ave
i u dna v chvilce poslední
v hlubinách kde jsou tmavé
ty cesty v řasách k poledni
kde potkáš starý sumce
v kamenech divných rozměrů
tam padají zbytky slunce
¨v šupinách rybích potěrů
jak zlato s pravým puncem
v nevěrách dávných záběrů
Tvé činy Tyché....Fortuny
a odhodlání dravce
..trhám si trny z koruny
a pro mezeru v lávce
umírám k ránu na náplavce
Jen houšť, jen houšť
však zabere ti tloušť
nebo jiná samice
chtivá vdavků
na náplavku
přijde brzy velice...
ST!
17.03.2011 13:47:00 | Mario de Janiero
Nádherné, zenge. Není potřeba cokoliv dodávat. Tvé dílko mluví samo za sebe. Bezvadné. ST!***
13.03.2011 19:27:00 | NikitaNikaT.
Fortuna Respiciens (Fortuna těch, kdo se ohlížejí)
svět skládá se z lásek a (bez)nadějí
nádherné..ST!
13.03.2011 15:39:00 | hašlerka