vokno

tma přilepená na okně
s rukou na čele čeká na naše představení
hned v první řadě s oponou u nosu,
co se otvírá za pár drobnejch.

je tam a pořád s plnou hrstí.

a tak tě zkrejvám svým nahym tělem
aby nám nemohla vzít tu melodii
zapsanou v tvejch pihách
aby neviděla
ty vlásky,
co se ti kroutě kolem uší
(tolikrát už je chtěla ustřihnout) ,
a ňadra krásně bílý
čerstvou omítkou kostelních věží
a kulatý ramena
ty zlatý chloupky po břiše
jak prášek z vánočních koulí

tak tě zkrejvám
ty jiskry v tvejch očích
si rozfoukám sám
a jizvu po slepym střevě,
co vypadá jak malej člun,
si pohoupám sám

tak tě zkrejvám
jen já cejtim tvuj dech
a křičím „ještě“ aby neslyšela to tvý

tak tě zkrejvám a plním klín
jen ať se dívá
jen do mejch zad,
když škrábeš
když šeptám „ mam tě rád“