Pořád po tobě toužím….

Chtěl bych na chvíli být stromem, co zakořenil hluboko v tvém klíně –
chtěl bych být světlem noci, co něhou objímá tvé bílé paže ,
chtěl bych být proudem horké lásky, co obtéká tě pomalu a líně,
explozí štěstí chtěl bych být, co smutek a bolest ze srdcí smaže…

Proplouvat chtěl bych tiše jako stín tajemstvím zátočin tvé duše,
z údolí oblých boků až k vrcholkům ňader bych se vyšplhal -
a vodou z ledovců tajících až na okraji pouště –
bych mrtvé oáze lásky zas život daroval.