Polední MENU

Anotace: Pohlédl jsem na ni a měl důvod k psaní

Za okny
plískanice,
věnuji
tělu
servírky
a čím dál více
bez servítky
své pohledy.

Tedy rád bych,
zatím tonu
ve chvílích
slabých,
zrakem
v polévce
s kapáním,
mimo mé
CHÁPÁNÍ.

Sahám jí
pohledem
po dlani,
zírám na ní,
její pánev.
Jsem
spokojenější
o poznání.

Její přiléhavé
džíny,
mám představy,
brzy se
postavím,
chytím ji
za boky.

Ale zatím
jen
lovím noky
odcizen,
v tom,
co nazývají
POLÉVKOU.

Je vlažná
jako
servírující,
VÁŽNÁ,
pod zraky
KRUHY…

Možná toho
má moc,
možná dělá
noc co noc.
Pochybuji,
že miluje
tuto
práci.
Tady
čas ztrácí.

Nejspíš
její amant
do ní tepe
falem
v pohybu
neustálém ,
celou noc.

Nenasytný
a pak nás
blonden
zarudlým
bělmem
vítá
seňorita


Zbývá snad
LEŽ
Klamné
věnování
Soustředit
smysly
polévce.

Ale
dříve než
DOJÍM,
poprvé
usměje se
blonden
nade mnou
a namísto:
„Půjdeme
na rande?“
ŘEKNE
milosrdnou lež:
„Bude to kartou
Nebo CASH?“

Chce se mi
KŘIČET:
V kolik končíš?
Chci příbory
ŘINČET!
Dnes večer
chci být s tebou
konvencím
NAVZDORY!

Tak krásně
se houpe,
vlní v bocích.
Roztávám
v jejích krocích.
Poté, co dostala
CASH
odcházela
aniž by slyšela
mou
roztouženou větu:
Počkám na tebe
CHCEŠ?