tygře..

trpím závislostí na proporcích jeho těla
jako bych to nevěděla
že nikdy nemám dost
tak do sebe se uzavírám
honím to až na kost

*

býval si ten, kdo mi říkal, kdy si mám kleknout
bylo tak snadné tě za to nenávidět
milovat se příliš

proč se hádáme i po roce
nesezdaní
už neutápím se ve vodce
nesklízím za vše tvé nadšené ovace
a kdybych říkala čistou pravdu
řeknu:
vyser na ní!

vrať se ke své paní!

však držím hlavu hrdě
rány vracím tvrdě
a cítím, že my dva
nikdy nebudeme natolik rozumní
abychom porozumněli

neuměli jsme
nevést ty hodinové hádky každou neděli
pak s nahými těly
v posteli
šeptat si, že bez sebe bychom žít nechtěli

nepodléhat znovu chemii
hlavu v ohni, srdce v agónii
prožívat znovu tu trágedii

slastí vrnět na tvém ....

přesto chtěla bych padnout na kolena
být ti znovu podrobena
po hádce
zabíjet motýly v břiše
milovat se tak moc
aby to každý slyšel