Knoflíček touhy

Anotace: prostě jaro...

Slunce se dotklo jarní stráně,

šimralo jí po hladkých lýtkách,

nechala jeho horké dlaně

klouzat po jejích ženských křivkách.

Knoflíčky touhy rozeplo jí zhurta,

až rozletěly se po kraji,

vtáhla ho do sebe vlhká a horká,

tak, jak to jarní stráně dělají.

Jeden z těch knoflíčků

našla jsem v trávě,

probudit touhu se s ním prý daří,

zítra ho najdeš ve tvé kávě,

-v té moc silné-

pokud mě necháš Ti jí vařit.