Lásce nadoraz

Lásce nadoraz

Tvé jemné vlasy voní po malinách

když ranní slunce běhá po trávě

jsem pořád stejná a přece trochu jiná

a možná že ti o tom budu vyprávět

Kreslíc prstem po tvých nahých zádech

zpola rozpuštěné letokruhy něhy

počítej se mnou – nádech, výdech, nádech

proč jen se obzor najednou zdá bledý?

Posbírám maliny na svém holém břiše

a nechám slunce vysušit náš čas

neříkej nic, co nechtěla bych slyšet

zas jednou lásce jsme byli nadoraz