Anotace: Vzniklo jinde jako soutěžní dílko na téma nám právě teď blízké: "Pod peřinou."
Zvenku se vlny chladu linou
a kamna nějak netáhnou,
čekáš mne, lásko, pod peřinou,
dnes večer musíš býti mou!
Až zahřeješ mne svými ústy,
tebe mé prsty rozpálí,
život víc nebude tak pustý,
žit jen jakoby zpovzdálí.
A tak se tiskneme tu k sobě,
peří s láskou nás zahřívá,
já šťasten zas jsem jako robě,
když kus mne v tobě ulpívá...
V kamnech už vesele to praská,
vůkol se teplo rozlévá,
hýčkáš si v sobě mého dlaska,
polibky plením ústa tvá...
Peřina rychle letí dolů,
nás hřeje přec dvou srdcí žár,
bláznivě mazlíme se spolu,
tvoříme teď již šťastný pár...
Když láska hřeje víc než peřina
i každá temná noc je zářivá...
Krásný advent Kozorohu :)
16.12.2020 10:39:08 | Emily Říhová
Je to tak, Emilko! Krásný zbytek adventu i Tobě! :-)
17.12.2020 23:12:26 | Kozoroh 1
Děkuji moc :)
18.12.2020 13:40:47 | Emily Říhová
Pěkná, zahřívací v pošmourném dni.
13.12.2020 09:24:02 | Donne