Hroty tvých bradavek

Hra se slovy
Kdy druhého osloví
Už loví
Přísloví
Byla si krásná, hebká, voňavá jako lotosový květ
V pět
I ráno
Trčely skrz blůzku
Myslel jsem na ně
Na jejich barvu, tvar, chuť i výšku
V ústech
Měl jsem sucho a pusto
Ladně se houpaly
Ve vodě podlehly náhodě
Jel jsem tam s Tebou
Až do Demänovskej ledovej jeskyně
Hodiny v jejím chladu
Se vyplatily
A svým tvarem mě vyplatily
Chtěl jsem to zas a znova zažít
Trochu si i užít
A tak jsem tě brával na vodu
Háčkem na lodi si bývala
Bílé tričko si vždy nosila
Byla to tvá posila
Která mě kosila
A pak si mě prosila
Už dost
Podhledů i ohledů
Musí ven
Já tě neohroženě vždy do zčeřených vln vedl
A pak i svedl
Sjeli jsme každou peřej, jez
A oni dostávali příděl té chladné zčeřené vody
Nebyla to náhoda
I když jsem to tvrdil
A teď jako kovotepec
Z fanek vyklepávám jejich tvar
Co v paměti lovím
Vařím k nim i hroty
Co mi tehdá oči vypíchly
Krása je i v představách
Svobodě a duchu
Závidím těm z doby kamenné
To co vytesali, tu už zůstalo
Navždy
Jako můj sen
Vzpomínky
Archanděla Gabriela
Jak z toho ven
Řeknu byl to jen sen
Nebyl
Vím to
Beru do ruky majzlík
A on ten hajzlik
Vyvolává představy
Nemilosrdně s ním do výhně
Zamířím
A pak údery těžkého kladiva
Na kovadlině
A utínce
Z něj dva hroty vytvořím
Mám je vždy u sebe
V kapse
V hlavě
Představách