Vím, že příběh svůj mi dopoví...

obrázek: mapato ai

VÍM, ŽE PŘÍBĚH SVŮJ MI DOPOVÍ

nedaleký rybník chlubí se svou klidnou hladinou
i šedomodrou hlubinou
tak tajemnou
tak nekonečně tajemnou

ty ležíš na jeho břehu
a díváš se do těch hlubin
svýma hlubokýma očima
tak tajemnýma
tak nekonečně tajemnýma očima

ležíš na břehu toho rybníka
a cítíš jak moc jeho šedomodrá hlubina
se tě dotýká
a i tráva a rákosí na jeho břehu
a ptáků zpěv na nebesích
i ta nebesa sama
a svítání chladného rána
do začínajícího tepla slunečních paprsků
jsi jak příroda tajemná
tak nekonečně tajemná

jak rád byl bych ti teď na blízku...

hlubiny rybníka jsou studené
ty ale nesmíš zastudit
a přece máš se čím pochlubit
jsou to tvé mokřiny
před chvílí suché
teď vlhnou
víc a víc vlhnou
tou silou tajemnou
tak vyzívavě tajemnou

ty cítíš to vlhko
a najednou i tvé dlaně vlhnou
tvé pomalé i rychlé prsty
zamíří pomalu do těch mokřin
zatímco druhá ruka si hraje s tvými prsy
tak hebkými
tak příjemně hebkými prsy

teplo se ti vlévá do těla
jen kalhotky ještě překážejí
aby směly zvlhnout docela
a tak druhá ruka opouští tvé roztoužené prsy
a kalhotky sune stranou
zašumí, jakoby zvědavě, u rybníka rákosí
kalhotky, už taky celé zvlhlé
jistě vymlouvat se budou na počasí
až se milé zeptám
bylo-li u rybníka tolik rosy
co mi asi odpoví
já znám ji přeci
vím, že příběh svůj mi dopoví
jak její mokřina
dostala zase svojí vláhu
vím jaké to je,
když já si na ni sáhnu
jak se pak styděla
když nad rybníkem ozvěnu své touhy slyšela
nad rákosím ještě plném rosy

jak vlnky rybníka chladily její tělo
které pak v jejich rytmu houpat se smělo
houpy hou
tam kousek od rákosí

nad tou šedomodrou hlubinou
tak tajemnou
tak nekonečně tajemnou