Ležím a přemýšlím pod lampou rožnutou.
Odkud, žes přijela prvně?
Tenkrát já cítil jsem, že se chceš laskat tmou
a potom říct: „ať už jsi ve mně!!“
Čekal jsem na povel jak zasranej ratlík.
Ten povel nepřišel a já se bál.
Byl pevnej jak bejvá z betonu patník.
Zkrátka tak pevně stál.