Na i v ní

Jsem tak malý, máš mě v hrsti,
když mi sedíš na klíně,
když vlas tmavý můj nos hladí
a ty šeptáš smyslně,
co že vlastně na mě vidíš,
proč mi píšeš na kůži,
trochu mrazí z těch tvých vzdechů,
jak když šlápneš na růži.

Tvoje rysy znám už věrně,
jako bych tě uhnětl,
koukáš jako medvěd z plyše,
kus krajky vzduchem prolétl.

Miluju ty naše chvíle,
kdy dvě těla jedno jsou,
přestaň se tak cudně dívat,
jen chtíč motá hlavu mou.