Postava

Anotace: Chtěli jste to, máte to mít. Popišu vám ji. Tak jak ji panbuh stovril. Ale neptejte se me, koho popisuju. Ale existuje!

Setmělé nebe, jen Měsíc ukázal, co chtěl, drze se zastavil a našel tvou tvář. Co ríkáš, však neslyším tě, jsi čarovně nahá.

Silueta tvých vlasů padá dolů, po tvých ramenou a hledáš, co na svém těle neskýváš.

Zahleděl se ukázal mi tvé líce, jsou pevné a jsou to k úsměvu klíče, ukázal mi tvé oči, tak zvláštně teď svítí.

Dovolíš mu ukázat tvá ňadra, tak jemná, tak mladá, láskou prohmataná a mateřstvím ještě neposkvrnená.
Dva terče ve tmě míří ke mě, jak rád pohladil bych je.

Tvé sametové bříško, dokonalé krasy se prohlíží, snad nikdo tě teď nevidí.

Však zadeček je jako zahrada plna stínu, zakrývá, to co k mateřství patří, zahradu klínu, lásky a klíč k erotičnu.

Tvoje nohy vroucně líbané a po celé délce od klína až k patě milovány, stejně tak jako zahaleny v kalhotech jako ranní mlhoviny.