Elegie, vzkaz nespravedlnosti
Elegie, vzkaz nespravedlnosti
Posbírej, co ze mně zbylo
Přišlas, leč pozdě již bylo
Mé srdce žalem vykrvácelo
Přání za přáním se vytrácelo
Nehledej mně na povrchu zemském
Má duše již není v těle lidském
Trápení mé mělo jen jednoho konce
K loži mi polož květinové věnce
Spravedlnosti, z kolíbky jsi utekla
Jako vřící voda z hrnce ven vytekla
Skryla ses přede mnou v dalekém kraji
Za hranicí života, v pekle či ráji
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Víš niky, tohle téma je přesně ono, kterému se divím u vás mladých. Ty se aspoň zajímáš ještě o osud jiných, těch méně šťastných. Ale mladí a mluvící o smrti mě opravdu děsí. Vy na prahu života. Na to už máme nárok my starší, to my můžem bilancovat a neděláme to, protože máme život rádi. Víš co tím myslím???
23.05.2007 11:25:00 | Verule
Nebojte se, tohle byl spíš jen nápad než pocit. Jen jsem se zamyslela na tím, jaká je ve světě nespravedlnost. Jsou lidi, kteří se narodí jako "děti štěstěny", ale co ti, co mají toho štěstí míň? Někteří z nás se musejí rvát. Takhle jsem o tom uvažovala...
Ale nebojte, stále jsem tady a ještě dlouho tu budu:-)
Ale mocky vám všem děkuji. Mějte se hezky
22.05.2007 12:11:00 | Nikytu
