Báseň o mém psaní

To psaní o smrti je mi obsesí,
když stojím uprostřed depresí.
Je mi spásou, že ještě sám
neodešel jsem za ní tam.
Mé psaní ještě mne drží
nad hladinou, kde se mlží
všechny mé šťastné chvíle
a nepouští k té černé víle.

Však často myšlenka vyvstává,
že je to vše jen iluze nestálá,
že smyslu ty verše pozbývají,
že ještě více mou duši rozhlodají.
Však stále, stále budu psáti
a tím více, jak se mi čas krátí,
přibudou písmen další řádky,
ač bez nebo se smyslem budu se vracet zpátky.