Anotace: ...snad potřebuju jen šumění dálek...
Odletím, jednoho dne
zrovna když se slunce bude probouzet
tak aby mne nemohlo zavolat zpět
uzívanými ústy svítání
a až bude mžourat lidem do oken
a oni mu budou vyčítat voyerství
neuslyší moje sbohem
protože
loučení se sluncem tolik bolí
tak jako jarní sníh když odchází
ponížen
proklínáním
a poslední život dává sněženkám
jenže já...
neumím stvořit vzpomínku
a proto spálím všechny mosty
který mi dávaj naději
na návrat
zasypu stopy v písku
přestože vím že nebyly moje
ale odejít musím sama
snad pochopíš...
dva by má křídla neunesla
23.06.2007 12:38:00 Epona
Krásná, opravdu moc ... sice bych ji skončila sněženkám, protože po tu část je dokonalá, ale je tvá celá celičká, takže do toho nebudu kafrat. Umíš Rozárko.
21.06.2007 18:35:00 Sunny
Ta je krásná.)
Nechci tě rozplakat, Rozáričku:)
Bohužel se na sraze neukážu, zjistila jsem to moc pozdě a učím se na zkoušky. Kdybych to věděla jen aspoň pár dní předem, tak bych i přijela. Teď už je moc pozdě a já se musím moc učit. Ale užij si to i za mě a pak mi povíš, jaké to bylo:) papa Sunny
20.06.2007 22:40:00 uživatel smazán
jeden literáckej Anděl napsal básničku o tom, jak moc jsme všichni jednokřídlí... od tý doby skoro vidím poloviční anděly s jizvama a krvácejícíma ránama na levoboku, jak se nakloněně plouží okrajem každýho města... když láska amputuje křídlo bez anestezie... prej jenom pár má křídla dvě....a ony fakt nejsou napořád... nevěřím, že by mohly.... ale chvilku je to krásný