Už napořád...

Anotace: prostě básnička o ztrátě.. psáno dnes v půl druhý v noci, takže.. :)

Mé srdce je rozedrané
Smutkem, žalem a hlubokou beznadějí
Cítím se teď tak sama, proč tu se mnou nikdo není?
Ze sluchátek smutná píseň se line…

Proč jen se cítím zase takhle? Jsem tak špatná?
Ano vím, jen se to snad bojím přiznat
Tobě? Sobě? Kdo se v tom má vyznat..
Za tmavým oknem vládne noc chladná

Chtěla bych se jen tak rozběhnout
Pryč, daleko, neohlížet se, jen běžet
Stále dál, vpřed; na nic se neohlížet
Ale nemohu, musím tu být, musím vás poslechnout..

Kolikrát se mi nechce, dělám chyby
Jak dlouho jen vydržím to v sobě takhle dusit?
Nevím, ale musím, nechci vás ještě víc děsit..
Dál a dál.. Stále jen samé sliby..

Je to jako začarovaný bludný kruh
Ze kterého není cesty zpět
Však Ty mi pomáháš, Ty jsi celý můj svět
Nevidím, neslyším, nedýchám; chybí mi vzduch…

Chybíš mi, tak hrozně moc, nedá se to popsat
Odešel jsi, nechal jsi mě tu
Napospas tomuto zlému světu
Ty jsi moje vše, můj život.. Už napořád…