Přes naše zničené touhy

Anotace: pro kamarádku...už zase...je to taková naděje(teda doufám)...že všechno bude lepší(nebo něco na ten styl)...věřím(musím), že se něco stane a že ten dnešní večer nad propitým vlastním já, nebyl obrazem celýho našeho života..snad, někdy, něco se stane.

Dívka plakala nad vlastním osudem
Otáčela si pravdu jako hodinky
Nechtěla se podívat zpět
Čeřila vody
Dokola

Tvoje pouta se změnila v krev

Probodávala sama sebe smíchem
V uších zněl jako vlny oceánů
A hlubiny ztrápené duše

Plovoucí se princezna
Ve svém stříbrném rouše

Kam jsi schovala všechny tvé třpyty?
Kde jsi zakopala svá plavá přání?

Jsi jako figurka
Ve své vlastní hře

Už si nepamatuješ?
Necítíš vítr ve vlasech..

Tak jako zoufalá naděje
Slabých dětských let

Zakopala jsi všechny prohry
Spálila všechny mosty

Všechny bitvy ještě nejsou prohrané

Čekají na tebe
Slzy tvých moudrých babiček

Snad nebyly prolité marně?

Slyšíš ten hlas?
Volá nás pro staré zítřky

Někde na tebe čeká

Koráb tvých splněných snů
.
.
.
.
bohužel..
.
.
.
víš, drahá
nikdo nečeká věčně…