Smutný smích

Anotace: Smutné, ale stává se to

Vstupuji do tvého nového domu.
Čím víc se blížím k tvému pokojíčku,
tím víc mě zem pálí jako žhavé uhlí.

Před tvými dveřmi se zhluboka nadechnu,
plíce mi trhá ledová hrůza.
Pomalu se rozhlížím,
cítím se jako zloděj v cizím domě.

Po celém pokoji máš spoustu květin a vzkazů.
I já jsem ti nějaké přinesla, podívej.
Vzpomínáš, jak jsme šli kolem toho slunečnicového pole?
Spadl jsi z tříkolky a odřel sis obě kolena.

Domů jsem tě nesla v náručí,
plakal jsi jen chvilku, když to bolelo.
Zůstala ti tam maličká jizva,
každému jsi ji ukazoval.

Byla to tvoje první jizva.
Kluci ve školce si ji závistivě prohlíželi.
Ještě ses neuměl ani podepsat
a k narozeninám jsi dostal zelené kolo.

Máš okolo sebe desítky bratříčků a sestřiček,
tak moc jsi chtěl sourozence, nechtěl jsi být sám.
Teď jsem to já, kdo je sama.

Dívám se do plamene svíčky,
její teplo mi připomíná tvé oči
a opět slyším ze zahrady tvůj smích.

Odpočívej v pokoji…….