Čas

Anotace: Moment, kdy člověk sleduje mraky a má pocit, že oni stojí a on pluje, pluje do země zapomnění. Do země, kde je jenom teď, teď a nic víc. Nikde žádná minulost, žádná budoucnost, nic... Jenom teď... Plácám kecy - přečtěte si to radši sami...

Ze stromu
vznikne
lístek,
že psa
hned štěně,
a pak?
Dusivá
prázdnota,
temnotemné
nic,
snad jen
ozónová
díra.

Zastavíme
čas,
vrátíme se
do dětských
let,
do doby
před námi,
do věku
dinosaurů.

Nebo snad
jen tam,
kde se
nehulí
a drogy
nejsou
k dostání?

No tak,
ty naše
princezno
s černými
nehty,
pootoč si
roztahovák
v oušku
a nevěš
pořád
hlavu.

Čas
nezastavíš.
Ne, ty se
neztratíš
v davu,
ale na tohle
prostě
nemáš.

Jedinče!

Ve společnosti
se cítíš
úplně sama
a útočiště
hledáš tam,
kde nikdo
není -
a právě tam
se cítíš
nejbezpečněji.

Obklopena
sama
sebou.

Nevěříš
v nic,
v nikoho,
ani v "já".
A to je
na tom
asi to
nejhorší.

Tak nechtěj
přetočit
čas
a nehledej
ani rafičky
na digitálkách.
To je jen
další
naivní
přání
z dětských
let,
stejně tak
jako kec
zvanej
láska.

Takhle sní
jen malý
naivní
holky.

A to
přece
už dávno
nejsi,
ty naše
princezno
s černými
nehty...