Poezie z tramvaje

Anotace: Tohle mě přepadlo když jsem jel domů z práce a tak jsem se chopil mobilu a vše ihned zapsal, aby mezitím pocity a myšlenky nevyprchaly.

Jedu tramvají a venku prší, srdce mám plné žalu i lásky.
Stojím a koukám na dětičky s mokrými vlásky.
Kapičky deště prach z oken smývají, v hloubi duše přeji si, aby smyly i ze srdce žal.
Chtěl bych být šťastný jako ty dětičky, co lásku s touhou nechápou a tak vlastně šťastné jsou.
Přijde však den, kdy i ony poznají, co slepá láska dokáže s člověkem.