Ticho po pěšině

Ticho po pěšině

Anotace: Nic se nevyplácí přehánět, protože tam někdy za koncem duhy a ležatou osmičkou začíná vše od znova nulou.

Stírám stíny ponížení
co krčí se mi pod víčky
Už jen jedinkrát
zbývá mi uvěřit
v jedinečnost okamžiku

Poslední valčík
zelená ticha po pěšině
Těžké mraky
plující na mělčinách
rozprostřou
cukrové vaty
a vlny roznesou je
daleko za poslední bóje
na oceán

Probírám se zmotanými klubky
Některá škrábou
jako bojácné kotě
Až zboří mé slzy
poslední hráze
přeteče pohár
A budu konečně volná
A budu padat dolů
jako déšť
na samé dno
spálených duší
Autor prostě Zuzana, 08.09.2007
Přečteno 346x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...nějak mi došla slova :) asi se ke mně zatoulalo ticho...smutně krásné, jak ve tvé básni...

12.09.2007 16:16:00 | Severka

Teda, to byl splín..;) Ale stejně v tom cítím naději. Nechci Tě urazit, ale nedala ses náhodou na optimismus?:))

11.09.2007 18:27:00 | Rádoby zoufalá

..ta anotace mě vzala víc... proč ten smutek? Pak jen; ticho po pěšině...

08.09.2007 16:35:00 | Rybí_kost

krásně napsaný... smekám (a tiše závidím :-))

08.09.2007 16:04:00 | Duše zmítaná bouří reality

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí