Anotace: prostě se pořád trochu bojím tmy...protože v ní nikdy nevíš Quo vadis!
Blížila se noc,
bál jsem se moc,
že nepřijde,
mi nikdo na pomoc,
že v jizvách měsíce,
jsou vrahů tisíce,
kteří přijdou,
vyrvati mé plíce,
volal jsem anděly,
volal jsem bohy,
volal jsem mámu...
ale přišla jen tma,
začala hra,
na život a na smrt,
co happy end má
/ale jen ve snech,
kde v nejhorším,
dáš reset,
a otevřeš oči/
volal jsem mámu,
a můj hlas,
kdesi v dávnu,
běžel zbaběle pryč...
A proč tak strašně tmavé noci jsi se bál?
cožpak nikdy jsi krásu její nepoznal?
:) Cris
23.10.2007 13:48:00 | Cristinne
hezká básnička a krásný konec.
volal jsem mámu,
a můj hlas,
kdesi v dávnu,
běžel zbaběle pryč.. To se ti povedlo
01.10.2007 06:27:00 | confused.princess