Zajatec vlastních stínů

Anotace: ...když nastane podzim duše

Jsem opuštěné nádraží
kde poletují prošlé jízdenky
Jsem klaun,
kterému nedali červený nos
Jsem stará vlčice,
která nemůže pojít
a vyje do mlhy bolestí světa
Jsem pošťák,
který nepoznává ulice ani města
Jsem letadlo,
které neumí přistát
Jsem zatoulané dítě,
kterému nechybí matka
Jsem hluboký, řvoucí oceán,
který všechno pohltí,
aby vyvrhl na břeh živé utopence
Jsem pták,
který má moc křídel,
než aby mohl vzlétnout
Jsem oddělena od veselého švitoření
tlustou lupou,
abych do detailu viděla svoje prokletí...