Návštěvnost
Já
Já
Jsem pustá jako krajina,
jako pláň, kde slunce zhasíná,
kde začíná noc a končí den,
jako dům temný, bez oken.
Jsem jako ráno bez úsvitu,
obloha beze hvězdy třpytu,
květina suchá bez vůně,
cihla, co spadla do tůně.
Milá, jak vadná zářivka,
někdy přehnaná citlivka,
příště tvrdší křemene...
Kdopak si na mne vzpomene.
jako pláň, kde slunce zhasíná,
kde začíná noc a končí den,
jako dům temný, bez oken.
Jsem jako ráno bez úsvitu,
obloha beze hvězdy třpytu,
květina suchá bez vůně,
cihla, co spadla do tůně.
Milá, jak vadná zářivka,
někdy přehnaná citlivka,
příště tvrdší křemene...
Kdopak si na mne vzpomene.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Neztrácej naději!Všichni se takhle někdy cítíme,každý si projde svým údělem...ber to jako zkoušku a snaž se jí projít! ;-)
06.10.2007 16:47:00 | Chancer
Chápu tě :o) strašně moc! Mívám stejné pocity. Napsal jsem básničku "Všechny mé podoby" a myslím si, že sobě dost podobají. Zkus si ji přečíst, třeba v ní taky najdeš kousek sebe.
06.10.2007 12:17:00 | W.O.K.O.
Proč tak smutně?
06.10.2007 12:02:00 | Psavec