Střepy pokolení

Anotace: zas jsem si jednou musela postěžovat....no jo jsem docela lítostivá..ne hodně..dneska nemám moc dobrej den....

Může prázdnota být naším vykoupením?
Můžou být tyhle oči tím jediným co vidím?
Jak se jen můžu dívat…

Ty přesládlé pravdy
Zas jsme někam pokročili?
A je v tomhle ta vidina?
Mám z toho husí kůži
Z jejich obrázků ve stínu
Ze svého smíchu
Pronásleduje mě

Každá myšlenka...mizí

Moje smrt
Je mou budoucností
A mé sny jsou mou přítomností

Jsem jak v proudu
Černé kapaliny emocí

A někteří se pořád ptají
Proč jsi tak zlá?
Proč jsi tak křivá?
Nestálá
prostě nepoužitelná…

A je to k smíchu
Jako by snad oni sami
Byli něco víc…

Jsme pouze odrazem vlastní pokřivenosti…