Balené papírky s marjánou

Je mi na blití z tohohle světa,
který končí žití, jak končí se věta.

Koukám se kolem sebe a co vidim?
Jen lidi, co nezvládaj žít.
Hledají klid - sbalená marjána.
na nic nemyslet alespoň do rána.

I já znám takovýhle noci.
Je mi hezky, když se dívám na strop a ztrácím pochyby.
Je mi lehko, svět je v mojí moci,
i když neovládám své pohyby.

I když nevím co říkám
je mi skvěle.
Za ruku s tim, o kom si myslim, že mě miluje,
dřív než i tahle haluška odputuje.

Je mi lehko, když se bez problémů směju,
nebojím se že že jedu ve špatnym směru.
A pak ráno hlava mi třeští,
že nemůžu takhle žít - z ruky si věštím.

Oči se otevřou a vidím šedé nebe,
nesnáším svět a s ním i sebe.
I já kašlu na ty co žít chtějí
chce se mi brečet, ale slzy docházejí.

Vždyť je to vlastně k smíchu!
Tolik nás je a já stejně žiju v tichu
a nikdo mi do ucha nešeptá že mě má rád
zas pudu s vámi tomu všemu unikat.

Aby mi bylo aspoň chvíli do smíchu.