Maminko nemůžu dýchat.
To nic zlatíčko, čas všechno spraví.
Maminko, v očích mě začíná pálit.
Modli se miláčku, ti lidé se tvým křikem baví.
Maminko, nemůžu se hýbat.
Pššš synáčku, koukej, lidi kolem usínají.
Maminko, ale já nechci takhle usínat!
Moje malé zlatíčko, to nikdo z nás nezastaví.
Maminko, ty taky usneš?
Maminko?!
Teda opravdu povedené...hned jsem si vybavila, jak jsme byli loni se školou v Osvětimi...mrazí mě z toho
03.11.2007 11:26:00 | Maddean
je to tiché, jako křik v srdci!...a není kam utéct...tvá slova jsou propastmi! Které kvetou v slzách...Neuvěřitelné...:)
03.11.2007 09:58:00 | Dague
Musím Tě moc pochválit. Takové básně jsou vzácné a tahle je navíc moc pěkná.
02.11.2007 18:04:00 | Psavec
Hezky graficky zpracované... Člověku se hned asociuje 2.světová válka a koncentráky... Je tam pěkně vyjádřenej vztah mezi matkou a dítětem,... Je to často používané téma, ale tebou je zajímavě a povedeně zpracované...
31.10.2007 13:38:00 | Dimi