Matka Praha usíná v teplém letním šeru,
pocit štěstí nemívám už dlouho na to seru!
V bouři plané naděje padá smutný list,
jak v mém srdci, které nehřeje a zná jen nenávist.
Jít v mlze s davem nešťastných co znají jenom strach,
pak naposledy slyšet smích a proměnit se v prach.